VÝVOJ SYSTEMATIKY PTÁKŮ

     Velmi hrubý podklad pro upotřebitelný systém ptáků sestavil zakladatel moderní systematiky Karl Linné (1707 až 1778) ve svém klasickém díle Systema naturae (I. Vydání 1735, X. vydání 1758). Rozdělil tehdy známe ptáky, tj. celkem 564 druhů, z nichž jsou některé ještě dnes uznávány, do šesti velikých řádů: Accipitres, Picae, Anseres, Grallae, Gallinae a Passeres, kdy se při klasifikaci většinou opírá o vnější morfologické znaky, jako je celková podoba, tvar zobáku, nohou, ocasu, křídel, případně i jazyku a později přihlížel i ke stavbě hnízda a způsobu života. To vedlo ovšem v četných případech k seskupování rodů a druhů zcela nepříbuzných. Největší význam Linného je ovšem v důsledném použití podvojných názvů a v roztřídění ptáků do řádů, rodů a druhů.

     V 19. století se vystřídalo několik klasifikací ptáků, zpravidla každý autor pojednávající o třídě ptáků uplatňoval nějaký svůj systém. Významější hlediska vnesli do systematiky pouze Merrem v rece 1813 rozdělením recentních druhů ptáků na Ratitae a Carinatae, Häckel v roce 1866 rozlišením třídy ptáků na Saururae a Ornithurae a T. H. Huxley v roce 1867 tříděním ptáků podle struktury patrových kostí.

     Klasifickace ptactva z druhé třetiny 20. století staví na zervrubných studiích Fürbringera z roku 1888, který rozdělil podle zcela nových hledisek recentní ptactvo do 7 velkých řádů, v nichž rozlišoval celekem 22 podřádů, které podle měřítek ze 70. let 20. století měli vskutku rozsah a platnost řádů. Pro ně zavedl v latinském názvu důslednou koncovku – formes.

     Gadow v roce 1893, který spolupracoval po řadu let s Fürbringerem,přejal do svého systému i jeho názvy mnohých skupin, které označoval jako legie (Colymbomorphae, Pelargomorphae, Alectoromorphae a Caraciomorphae), v nichž u karinátních ptáků rozlišoval 13 recentních a 1 fosilní řád. Ke Gadowovu seskupování ptáků do velkých skupin (legií) bylo v 70. letech 20. století ve vědecké literatuře přihlíženo, zvlášť při studiu ontogeneze.

     Systém ptáků, který v 70. let 20. století byl hojně využívaný zvláště americkými a anglickými ornitology, vytvořil Wetmore v letech 1934, 1951 a 1960. Proti Gadowovu systému vystihuje lépe příbuzenské vztahy mezi skupinami na úrovni řádů a podřádů. Wetmore seskupil veškeré ptáky do 27 recentních a 6 vymřelých řádů a podrobně je rozdělil v podřády, nadčeledi a čeledi; rozlišil celkem 168 čeledí recentních ptáků. Wetmorovu soustavu použil beze změny jmenovitě Peters (1931 až 1964) ve svém mnohosvazkovém soupisu veškerých druhů ptáků a s nevelkými změnami i Mayr a Amadon, kteří kromě vyčlenění plameňáků do samostatného řádu (což platí dodnes) a stažení kiviů a moů do společného řádu, provedli i přehodnocení čeledí, z nichž uznali pro recentní ptáky celkem 134.

FÜRBRINGERŮV SYSTÉM PTÁKŮ Z ROKU 1888

  Classis AVES  
Ordo:       Subordo:      Gens:
  I. Subclassis Saururae    
Archaeornithes     Archeopterygiformes Archeopteryges
         II. Subclassis Ornithurae   
Struthiornithes     Struthioniformes     Struthiones 
Rheornithes      Rheiformes       Rheae 
Hippalectryornithes    Casuariiformes     Causuarii 
       Aepyornithiformes     Aepyornithes 
  Palamedeiformes     Palamedae 
Pelargornithes   Anseriformes      Anseres 
  Podicipitiformes     Colymbo – Podicipites 
  Ciconiiformes     Pelargo – Herodii 
Accipitres 
Steganopodes 
  Procellariiformes     Tubinares 
  Aptenodytiformes     Impennes 
  Ichthyornithiformes  Ichthyornithes
Charadriornithes   Charadriiformes     Laro – Limicolae 
Parrae 
Otides 
  Gruiformes       Eurypygae 
Grues 
  Ralliformes      Fulicariae 
Hemipodii 
Alectorornithes   Apterygiformes     Apteryges 
  Crypturiformes     Crypturi 
  Galliformes      Galli 
  Columbiformes     Pterocletes 
    Columbae 
  Psittaciformes     Psittaci 
Coracornithes   Coccygiformes     Coccyges 
Galbulae 
  Pico – Passeriforme    Pici 
Passeres 
Macrochires 
Colii 
Trogones 
  Halcyoniformes     Halcyones 
Bucerotes 
Meropes 
Todi 
  Coraciiformes     Coraciae 
    Caprimulgi 
    Striges 

GADOWŮV SYSTÉM PTÁKŮ Z ROKU 1933

  Classis AVES  
      I. podtřída: Archaeornithes (Archaeopteryx)
      II. podtřída: Neornithes   
      1. divize: Neornithes Ratitae 
      2. divize: Neornithes Odontolcae (Hesperornis)   
      3. divize: Neornithes Carinatae
Legie:     Řády:     Podřády:
Colymbomorphae  Ichthyornithes  
      Colymbiformes  Colymbi 
            Podicipedes 
      Sphenisciformes  Sphenisci 
      Procellariiformes  Procellariae 
Palergomorphae  Ciconiiformes   Steganopodes 
            Ardeae 
            Ciconiae 
            Phoenicopteri 
      Anseriformes   Palamedeae 
            Anseres 
      Falconiformes  Cathartae 
            Accipitres 
Alectoromorphae  Tinamiformes   Tinami 
      Galliformes    Mesites 
            Turnices 
            Galli 
            Opisthocomi 
      Gruiformes     
      Charadriiformes  Limicolae 
            Lari 
            Pterocles 
            Columbae 
Coraciomorphae  Cuculiformes   Cuculi 
            Psittaci 
      Coraciiformes   Coraciae 
            Striges 
            Caprimulgi 
            Cypseli 
            Colii 
            Trogones 
            Pici 
      Passeriformes   Passeres anisomyodi 
            Passeres diacromyodi 

     V polovině 20. století použil Wetmorův systém v hlavních rysech i Berlioz, který však rozdělil účelným způsobem třídu ptáků ve 3 recentní podtřídy: běžce (Ratitae), plavce (impennae) a letce (Carinatae).Vyřadil také znovu, jako před tím už Hartert a jiní, do samostatného řádu alky, které bývaly od dob Fürbringerových obyčejně řazeny do řádu Larolimicolae, tedy společně s racky a bahňáky, dále vyřadil kamišovité (Anhimidae) z řádu vrubozobých a vytvořil kromě toho samostatný řád dlouhokřídlých (Lariformes). Stáhl do jednoho řádu všechny běžce mimo kivi a z potáplic a potápek vytvořil společný řád potápěčů (Colymbiformes).

     Poněkud jinak postupovali někteří ornitologové, kteří rozštěpili veliké a polymorfní řády ptáků, např. Gruiformes, Charadriiformes a Coraciiformes, v řadu drobných řádů, aniž příliš dbali fylogenetických spojitostí, mnohdy hodně problematických. Vyřešili si tím mnohé názorové nesrovnalosti, ale vytvořili velký počet řádů, navzájem ne zcela ekvivalentních (např. řády Ralli, Heliornithes srovnávané s řády Stegonopodes a Accipitres). Jako první to byl Hartert (1903 až 1922), který v rámci palearktické avifauny rozdělil polymorfní řád Coraciiformes v řády 4, řádově oddělil i stepokury od holubů a bahňáky i alky od racků a vůbec bez zábran stavěl drobné řády tam, kde vnější a také ekologické diference svědčili o podstatnějších rozdílech. Na Hartertovy představy významným způsobem navázal Stresemann (1927 až 1934, 1959), když byl postaven před úkol vypořádat se s rozdílností názorů různých taxonů. Poukazuje na to, že řády recentních druhů ptáků se diferencovaly tak dávno, že mají dnes už příliš izolované postavení a fylogenetické spojitosti mezi nimi jsou většinou hypotetické. Revidoval proto soustavu ptáků od základu na podkladě v té době nejnovějších anatomických a taxonomických poznatků a povýšil izolované skupiny na samostatné řády. Uznával jich celkem 49 a později dokonce 51 (včetně vymřelého řádu madagaskarských běžců Aepyornithes). Tutéž metodu přijal při sestavování systému ptáků i Dement‘jev v roce 1940, když rozdělil ptáky do 40 řádů, aniž ovšem považoval za vhodné osamostatnit v řády takové skupiny, jako Phoenicopteri, Musophagi a Trochili nebo rozdělit Wetmoreovo pojetí řádu Coraciiformes.

SROVNÁNÍ SOUSTAV PTÁKŮ Z DRUHÉ TŘETINY 20. STOLETÍ

Wetmore (1934 a 1951)

Stresemann (1934 a 1959)

Dement‘jev (1940)

1. Struthioniformes    1. Struthiones   1. Struthiones
2. Rheiformes     2. Rhea    2. Rhae
3.Casuariiformes    3. Casuarii    3. Casuarii
4. Apterygiformes    4. Apteryges   4. Apteryges
5. Tinamiformes    5. Crypturi    5. Crypturi
6. Galliformes     6.Galli     6. Rasores
    Glalliformes(podř.)  7.Opisthocomi     Rasors(podř.)
7. Columbiformes    8. Columbae   7. Columbae
    Columbiformes(podř.) 9. Pterocletes   8. Pterocletes
8. Gruiformes(čel.)    10. Grues    9. Grues
    Gruiformes(čel.)    11. Psophiae       Grues(podř.)
    Gruiformes(podř.)  12. Otides    10. Otides
    Gruiformes(podř.)  13. Cariamae   11. Cariamae
 Gruiformes(podř.)  14. Eurypygae  12. Eurypygae
    Gruiformes(podř.)  15. Rhinocheti  13. Rhinocheti
    Gruiformes(podř.)  16. Mesoenades    14. Mesoenades
    Gruiformes(podř.)  17. Heliornithes    15. Heliornithes
    Gruiformes(nadč.)  18. Ralli      16. Ralli
    Gruiformes(podř.)  19. Turnices     17. Turnices
9. Charadriiformes(podř.) 20. Laro-Limicolae    18. Lari
    Charadriiformes(podř.)       Laro-Limicolae(čel.) 19. Limicolae
    Charadriiformes(nadč.) 21. Jacanae          Limicolae(podř.)
    Charadriiformes(nadč.) 22. Thinocori   20. Thinocori
    Charadriiformes(podř.) 23. Alcae    21. Alcae
10. Gaviiformes    24. Gaviae    22. Gaviae
11. Podicipediformes   25. Podicipedes  23. Colymbi
12. Sphenisciformes   26. Sphenisci   24. Sphenisci
13. Procellariiformes   27. Tubinares   25. Tubinares
14. Anseriformes    28. Anseres    26. Anseres
      Anseriformes(podř.) 29. Anhimae         Anseres(podř.)
15. Pelecaniformes    30. Steganopodes  27. Steganopodes
16. Ciconiiformes    31. Gressores   28. Gressores
Ciconiiformes(podř.)   32. Phoenocopteri       Gressores(čel.)
17. Falconiformes    33. Accipites   29. Accipitres
18. Cuculifirmes    34. Cuculi    30. Cuculi
Cuculiformes(podř.)  35. Musophagae       Cuculi(podř.)
19. Psittaciformes    36. Psittaci    31. Psittaci
20. Strigiformes    37. Striges    32. Striges
21. Caprimugiformes   38. Caprimulgi  33. Caprimulgi
22. Coraciiformes    39. Coraciae   34. Caraciae
      Coraciiformes(podř.) 40. Holcyones         Caraciae(podř.)
      Coraciiformes(podř.) 41. Meropes         Caraciae(podř.)
      Coraciiformes(nadč.) 42. Momoti          Caraciae(podř.)
      Coraciiformes(nadč.) 43. Todi          Caraciae(podř.)
      Coraciiformes(podř.) 44. Upupae    35. Upupae
23. Trogoniformes    45. Trogones   36. Trogones
24. Coliiformes    46. Colii    37. Colii
25. Apodiformes    47. Apodes    38. Macrochires
      Apodiformes(podř.) 48. Trochili          Macrochires(podř.)
26. Piciformes  49. Pici    39. Picariae
27. Passeriformes  50. Passeres   40. Passeres

     Verhayen v letech 1953 až 1961 publikuje množství speciálních studií, v nichž zkoumá  taxonomickou hodnotu mnoha skupin ptáků. Opírá se při tom o tzv. „morfologický potenciál“, jímž rozumí součet co největšího počtu jednotlivých znaků morfologicko – amatomických i ekologických, které u různých skupin srovnává. Proti dřívějším, více subjektivním a intuitivním způsobům práce taxonů si počíná na prvý pohled při taxonomických úvahách vědečtěji a objektivněji, avšak ve skutečnosti přikládá znakům velmi různé valence stejnou váhu, a proto dochází jejich prostým sečtením a hodnocením součtu pochopitelně k problematickým závěrům. Verheyen rozdělil ve své soustavě ptáků recentní ptactvo do 5 nadřádů a 29 řádů.

VERHEYENŮV SYTÉM PTÁKŮ Z ROKU 1961

Nadřád:    Řád:        Podřád:
Dinornithes    1. Apterygiformes     
Hygronithes   2. Sphenisciformes     
      3. Procellariiformes    
      4. Alciformes  Pelecanoididae 
            Alcae 
            Gaviae 
Limnornithes   5. Pelecaniformes Anhingae 
            Sulae 
            Pelecani 
      6. Lariformes  Fregatae 
            Phaëthontes 
            Lari 
      7. Charadriiformes Chionides 
            Charadrii 
      8. Jacaniformes Mesitornithes 
            Rhynocheti 
            Eurypygae 
            Jacanae 
      9. Podicipediformes    
      10. Ralliformes Heliornithes 
            Ralli 
      11. Ardeiformes Balanicipites 
              Ardae 
      12. Ciconiiformes    Scopi 
              Ciconiae 
      13. Phoenicopteriformes  
      14. Anseriformes    Anseres 
              Anseranates 
      15. Anhimiformes     
Chamaeornithes  16. Struthioniformes  Struthiones 
            Casuarii 
            Rheae 
      17. Galliformes Tinami 
            Opisthocomi 
            Galli 
            Turnices 
      18. Gruiformes Psophiae 
            Aramides 
            Grues 
            Otidea 
      19. Cariamiformes  
Dendrornithes  20. Columbiformes Thinocores 
            Pterocletes 
            Columbae 
      21. Psittaciformes  
      22. Coraciiformes Coraciae 
            Upupae 
            Trochili 
            Apodi 
            Trogones 
      23. Caprimulgiformes Caprimulgi 
              Steatornithes 
      24. Strigiformes     
      25. Falconiformes Sagittarii 
                Cathartes 
                Falcones 
                  Pandiones 
                  Accipitres 
          26. Cuculiformes Musophagae 
                  Centropodes 
                  Cuculi 
           27. Coliiformes  
      28. Piciformes Pici 
                  Galbulae 
  29. Passeriformes  

     V 70. letech 20. století se na poli systematiky nic významného neudálo, ale v 80. letech již ano. Peter, Mayr a Greenway vydávají 16 svazkové dílo pod názvem Check – list of Birds of The World. Toto dílo se na mnoho let stalo výchozím pro většinu ornitologů a nemnoha systematickými opravami a doplněním (objeveny nové skutečnosti a souvislosti) je používáno dodnes. Není už ale jasné, jaké změny to přesně jsou, proto je používáno mnoho variant tohoto systému. Z 90. let, z těch kdo provedli několik významějších změn v tomto členění ptáků, jmenujme např. Gosler (1994). 

    V 90. letech vyšlo zcela nové a jiné systematické rozdělení od Sibley a Monroe, které je založeno na metodě DNA – DNA. Pro zcela odlišné třídění ptáků není většinou ornitologů a systematiků přijímáno.

PETER, MAYR A GREENWAY SYSTÉM PTÁKŮ

  Třída AVES  
Řád:  Podřád:  Čeleď:
Struthioniformes    6
Procellariiformes    4
Sphenisciformes    1
Gaviiformes     1
Podicipediformes    1
Pelecaniformes    5
Ciconiiformes     5
Phoenicopteriformes     1
Falconiformes    4
Anseriformes     2
Galliformes    4
Gruiformes    12
Charadriiformes    15
Columbiformes    2
Psitaciformes     1
Cuculiformes     2
Strigiformes     2
Caprimulgiformes    5
Apodiformes     3
Coliformes    1
Trogoniformes    1
Coraciiformes     9
Piciformes    6
Passeriformes   Eurylaimi  4
  Furnarii  4
  Tyranni  5
  Oscines  60

     Celkem je dnes známo asi 10100 druhů ptáků. Naprosto určitý počet se ani nyní nedá přesně stanovit, protože existuje mnoho ostrovních forem, o kterých není definitivně rozhodnuto, zda je o druhy nebo poddruhy.