Terejové jsou pravděpodobně blízce příbuzní kormoránům (Phalacrocoracidae) a anhingám (Anhingidae) (Ericson, et al., 2006) (Prum, et al., 2015). Vznikli v pozdní křídě, vyhynulé druhy byly více aquatické než dnešní zástupci. Za nejprimitivnějšího tereje je z recentních druhů považován Sula abbotti. Dříve byli rozlišováni na dva rody (Morus a Sula), rozdíly v rámci těchto rodů však jsou větší než rozdíly mezirodové a proto jsou všichni zástupci dnes řazeni do rodu Sula. Jsou rozděleni do několika skupin, které byly podpořeny i analýzou DNA znaků (Friesen & Anderson, 1997):
(1) S. bassana, S. capensis a S. serrator, dříve byly považovány za poddruhy jednoho druhu. Dnes jen blízce příbuzné druhy. Rozšířeni jsou v Hudsonově zálivu, Evropě, j. pobřeží Afriky, Austrálie a Nového Zélandu.
(2) Pantropičtí S. leucogaster, S. dactylatra, S. sula, všechny druhy obývají pás mezi obratníky, mají podobný způsob života jako zástupci předchozí skupiny.
(3) S. nebouxii a S. variegata ve východním Pacifiku, pravděpodobně se jedná o nejmladší vývojovou linii.
(4) S. abbotii na Vánočních ostrovech, dnes je řazen do vlastního rodu Papasula.
Mořští ptáci střední velikosti (60-100 cm, 0,7-3,6 kg), tělo má tvar doutníku a ocas je klínovitý. Samice je větší než samec, kromě skupiny kolem S. bassana. Dlouhý zašpičatělý zobák má výrazně kónický tvar, specializovaný k lovu ryb s vroubkovanými okraji. Oproti ostatním veslonohým není zakončen terminálním „nehtem“, kromě S. abbotti. Nozdry jsou zakryty, ale vývod se přesunul do sekundárních nozder opatřených záklopkou. Líce a hrdlo nejsou opeřené a často pestře zbarvené. Totipalmátní nohy jsou také často pestře zbarveny. Obojí slouží jako signál při námluvách. Oči jsou umístěny v těsné blízkosti zobáku, orientované dopředu (binokulární vidění). Duhovka je většinou světlá. Křídla jsou dlouhá, úzká a posunuta do zadní části těla. Terejové často využívají plachtění, kombinované s častou změnou směru. Vzlétnutí z vodní hladiny je u velkých druhů komplikovanější (S. bassana). Podobně jako albatrosi často využívají rozletové dráhy. Nohy jsou posunuty dozadu, jsou adaptované k plavání. Na hrudi mají opeřené vzdušné vaky (vychlípenina průdušnice), které tlumí náraz o hladinu při lovu ryb. Zbarvení může být tmavé nebo prakticky celé bílé, s výjimkou černého ocasu a letek. Melanin v černě zbarvených letkách zvyšuje odolnost proti obroušení. Opeření mladých jedinců se liší od šatu dospělých, s výjimkou S. abbotti. Dospělého šatu jedinec dosáhne ve 3-6. roce života. Nemají hnízdní nažinu, vejce zahřívají nohama (bohatě vaskularizované plovací blány). Živí se rybami, které jsou loveny při útoku pod hladinu, z výšky až 100 m (průměr 10-30 m). Při útoku terej nepřikládá konce křídel k tělu, ale naopak je natáhne dozadu. Jakmile se dostane pod hladinu, používá křídla, aby dosáhl hlouběji (přes 10 m).
Hnízdí v koloniích, u skupiny kolem druhu S. bassana („gannets“), S. abbotti a S. variegata je hnízdění sezónní, ostatní „boobies“ hnízdí v průběhu celého roku podle potravní nabídky. Cyklus může být kratší než jeden rok. Hnízdí na plochých ostrovech (S. capensis, S. serrator, S. dactylatra, S. nebouxii), ve svazích ostrovů (S. leucogaster), na skalách (S. bassana, S. variegata), ale také na stromech (S. sula, S. abbotti). Námluvy jsou složitější u „gannets“, zahrnují celou škálu postojů včetně prohnutí páteře do tvaru „U“. Hnízdo je jednodušší u druhů hnízdících na zemi (okraje tvoří guáno), u stromových druhů je hnízdo z větviček zpevněné trusem. Velikost snůšky závisí na potravní nabídce. Populace S. variegata a S. nebouxii, které hnízdí v blízkosti vod bohatých na ančovičky, kladou 1-4 vejce. S. leucogaster a S. dactylatra snáší pravidelně dvě vejce, ale přežívá jen jedno mládě (kainismus). Ostatní druhy kladou jedno vejce. Přežití mláděte úzce souvisí s kondicí těsně před vylétnutím z hnízda, rodiče by dvě mláďata pravděpodobně nevyvedli. Doba inkubace trvá 41-55 dní, sedí obě pohlaví. Mláďata se líhnou prakticky holá a ihned jsou umístěna na plovací blánu rodiče. Tam setrvají po několik dní. Po dobu měsíce je u mláděte alespoň jeden rodič. Poté loví obě pohlaví a mládě zůstává v hnízdě osamoceno. Mláďata si berou potravu ze zobáku rodičů (podobně jako u ostatních veslonohých). Doba hnízdní péče závisí na typu strategie hnízdění. „gannets“ a S. variegata mají dobu péče kratší než ostatní druhy. Naproti tomu, S. abbotti má extrémně dlouhou péči o mláďata (krmí velmi nepravidelně). Druhy, které nehnízdí sezónně, mají delší péči o mláďata. Pohlavní dospělosti dosahují mláďata ve 2-6 letech života.

Hlavní znaky: Velcí silní mořští ptáci s dlouhým silným zobákem (60 až 100 cm, 0,7 až 3,6 kg). Dlouhá, zašpičatělá křídla; rozpětí 1,4 až 1,7 m. Krátké nohy s velkými chodidly. Přizpůsobeni k potápění ze střemhlavého letu. Krční vak je malý. Lysá kůže na obličeji a krku, často výrazně zbarvená, stejně jako běháky. Peří bílé, hnědé nebo černé; obě pohlaví stejně zbarvená. Šat mladých hnědavý, šat dospělých získávají po několikerém pelichání. Samice jsou zpravidla větší. Rozšíření: WP, AF, OR, AU, NA, NT, moře a mořské ostrovy. V mírném pásmu tažní, v tropech stálí. Hnízdní biolgie: Ritualizovaný tok, v koloniích, hnízdí vesměs v hustě obydlených koloniích; hnízda z rostlin na zemi nebo na stromech z větví. Vejce: 1 až 4, bělavá. Sedí oba partneři 41 až 55 dnů; 1 hnízdění. Nidikolní mláďata jsou vzletná po 90 dnech. Potrava: Většinou ryby,také sépie; loví potápěním po střemhlavém letu z velké výšky.

terej bílý (Morus bassanus)

terej jihoafrický (Morus capensis)

terej australský (Morus serrator)

terej Abbottův (Papasula abbotti)

terej maskový (Sula dactylatra)

terej žlutonohý (Sula leucogaster)

terej modronohý (Sula nebouxii)

terej červenonohý (Sula sula)

terej guanový (Sula variegata)