Pantropické rozšíření mezi obratníky. První fosilní záznamy pocházejí z eocénu. Čeleď zahrnuje jediný rod Fregata, dříve považovaný za příbuzný pelikánům (Linnaeus), dále k faetonům a nakonec k trubkonosým a tučňákům (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1992). Dnes jsou fregatky součástí monofyletického „jádra“ veslonohých (Prum, et al., 2015).
Většinou jsou to velké druhy (114 cm), pouze jeden druh je o něco menší (F. ariel: 71 cm). Mají extrémně pneumatizované kosti, váha kostry dosahuje pouze 5% tělesné váhy (0,6-1,6 kg). Většinu života tráví ve vzduchu. Samice jsou zpravidla o čtvrtinu větší než samci. Mají srostlé kosti horního pletence. Křídla jsou dlouhá, rovná s rozpětím až 2,4 m. Mají nejmenší „wing-loading“ (velká plocha křídla vs. malá tělesná hmotnost) v rámci ptáků. Často využívají dynamické plachtění, dokáží létat celé hodiny prakticky bez pohnutí křídel. Dokáží plachtit i za vichřice. Za letu mají siluetu ve tvaru písmene „W“. Dlouhý ocas je hluboce vykrojen, často však bývá sevřen. Tělo je štíhlé, hlava malá, za letu přitažená k tělu. Zobák je úzký a dlouhý, zakončený „hákem“. Nozdry jsou rudimentální, pravděpodobně nefunkční. Nohy jsou krátké a tenké, neumožňují plavání ani chůzi. Mají totipalmátní nohu, ale plovací blána je vyvinuta pouze u báze. Jediné co stavba nohy umožňuje je posed na větvi, mají silné drápy k lezení. Mají zakrnělou kostrční žlázu, neumožňuje ochranu proti promočení per. Karmínově zbarvený hrdelní vak je pouze u samců, slouží při námluvách jako optický signál. Zbarvení těla je tmavé, spodina je u některých druhů bílá. Pelichání opeření těla probíhá v průběhu celého roku, ale letky nepelichají v období hnízdění.
Fregatky jsou vázány na mořské prostředí, obývají jak pobřežní tak i pelagickou zónu. Jejich rozšíření je limitováno potravou a hlavně větrným režimem. Ideální jsou místa, kde se vytváří kupovité mraky (cumulus), pod kterými vznikají termální proudy, které jsou nad mořem obecně vzácné. Obývají především oblasti mangrove. Fregatky jsou spíše denní, přenocují ve větvích. Rády pijí za letu sladkou vodu, pokud je dostupná. Proti přehřátí mají vak, dále speciální postoje s různě roztaženými křídly. Hlavu schovávají pod křídla. Živí se kleptoparazitickým způsobem, ale také loví ryby (Exocoetidae) a chobotnice. Potravu sbírají z hladiny přímo za letu. Kleptoparaziticky se živí na terejích, buřňácích, faetonech apod., a také vybírají ptačí hnízda.
Hnízdní cyklus je nejdelší u vodních ptáků. Fregatky hnízdí jen jednou za 2 roky, především díky pomalému vývoji mláďat a dlouhé době pohnízdní péče. Hnízdění není sezónní, hnízdí v koloniích, často s jinými druhy vodních ptáků. Mohou hnízdit na stromech, v keřích, ale také na holé zemi (F. aquila). Námluvy začínají tím, že se samci usadí často ve starých hnízdech, pak roztáhnou křídla a nafukují vak. Samice létají nad nimi a vybírají si partnera. Pokud je samice v dohledu, samec se „extaticky“ pohybuje. Samice různých druhů mají různě uspořádané bílo-černé zbarvení břicha, pravděpodobně právě kvůli tomu aby samci rozpoznali samice svého druhu. Svazek se pak upevňuje přímo na hnízdě otáčením hlavy. Díky společným námluvám je hnízdění v kolonii víceméně synchronní. Při stavbě hnízda samec nosí materiál a samice staví. Samice snáší jedno vejce (pouze 5% váhy). Obě pohlaví mají hnízdní nažinu, střídají se po 1-4 dnech. Doba inkubace trvá 40-55 dní. Mláďata se líhnou holá, brzy jim naroste prachové peří. V prvních týdnech je mládě neustále hlídáno alespoň jedním rodičem. Poté mládě čeká na hnízdě samo, frekvence příletů může být až jednou za 3-4 dny. Proto je vývoj mláděte velmi pomalý, celkově trvá 7-8 měsíců. Pohnízdní péče může trvat 4, ale také až 15 měsíců. V poslední fázi se samec o mláďata nestará, ale začíná znovu hnízdit s jinou samicí (sukcesivní polygynie). Samice tedy hnízdí jednou za dva roky, ale samec hnízdí každý rok. Obě „manželky“ si mohou dlouhodobě vybírat stejného partnera (bigamie). Fregatky patří k ptákům s nejnižší produktivitou. Mláďata se začnou rozmnožovat až v 6-11 letech, ale tohoto stáří se dožije méně než 5% populace.

Hlavní znaky: Velcí, gracilní a obratní mořští ptáci s velmi dlouhými, štíhlými křídly (71 až 114 cm, 600 až 1630 g; rozpětí 1,76 až 2,4 m). Nohy velmi krátké, plovací blány redukovány, zejména na zadním prstu. Opeření není nesmáčitelné, proto nemohou plavat. Zobák dlouhý, na konci hákovitě zahnutý. Dlouhý vidličnatý ocas. Na zemi jsou nemotorní. Pohlaví se liší; samci o 25 - 30 % lehčí než samice, hnědočerní se zřetelným červeným krčním vakem, který je v toku nafukován a vibruje; samičky hnědavé s variabilní bílou spodinou, nemají krční vak. Společenští. Rozšíření: Tropická moře a ostrovy po celém světě, pouze lokální migrace. Hnízdní biologie: Kolonie na stromech a na zemi; hnízda z větví, které sbírají samci i samice během toku. Vejce: 1 velké, bílé. Sedí oba rodiče asi 40 až 55 dnů; 1 hnízdění. Nidikolní mlád'ata jsou opatrována 4 až 15 měsíců. Potrava: Ryby a sépie; často kleptoparaziti u pelikánů a terejů.

fregatka Andrewsova (Fregata andrewsi)

fregatka ascensionská (Fregata aquila)

fregatka malá (Fregata ariel)

fregatka vznešená (Fregata magnificens)

fregatka obecná (Fregata minor)