Obývají subantarktické oceánické ostrovy. V rámci trubkonosých jsou nejlépe adaptováni k aquatickému způsobu života. Fosilní záznamy pocházejí z pliocénu jižní Afriky. Nejspíše jsou nejodvozenější čeledí trubkonosých (Hackett, et al., 2008).
Jsou to malí podsadití ptáci (18-25 cm), vzhledem připomínají alky (Alcidae). Zobák je krátký a je tvořen několika štítky. Mají hrdelní vak k přenášení potravy. Let je rychlý a přímý, dokáží proletět vlnou. Zbarvení je celkově tmavé, noha má plovací blánu. Při pelichání zůstávají po nějakou dobu neschopni letu (simultánní pelichání). Při vzlétnutí z hladiny musí dlouho bežet. Obývají oceány, často se vyskytují daleko od pevniny. Hnízdní kolonie jsou umístěny ve skalnatém terénu pobřeží. Na souši jsou koloniální, ale na moři se často vyskytují osamoceně. Většinou nocují na hladině, hnízdní kolonie navštěvují také v noci. Živí se většinou drobnými korýši, které loví během potápění.
Hnízdí koloniálně v norách. Hnízdní noru si vyhrabávají, na jejím hloubení se podílejí obě pohlaví. Jsou monogamní, samice snáší jedno vejce. Inkubují obě pohlaví, po dobu 45-56 dnů. Mláďata se líhnou opeřená, poprvé hnízdí ve 2-3 letech života.

Hlavní znaky: Na jižní polokouli zastupují ekologicky severské alky. Středně velcí, potápiví mořští ptáci s podsaditým tělem (18 až 25 cm, 105 až 146 g, rozpětí 30 až 38 cm). Nohy, křídla a ocas krátké; 3 prsty s plovacími blánami. Zobák krátký a silný, na konci hákovitý. Nozdry otevřené nahoru. Svrchní strana černá a šedá, spodina bílá; stejné zbarvení u obou pohlaví. Rozšíření: AU, NT, AN. Hnízdí na pobřežích a ostrovech. Stálí. Hnízdní biologie: Hnízda v norách, v koloniích. Vejce: 1, bělavé. Sedí oba rodiče 45 až 56 dnů. Mláďata nidikolní. Potrava: Menší mořští živočichové, ryby, korýši jsou loveni při potápění. Létají v hejnech nízko nad vodou.

buřník peruánský (Pelecanoides garnotii)

buřník georgijský (Pelecanoides georgicus)

buřník magellanský (Pelecanoides magellani)

buřník obecný (Pelecanoides urinatrix)