Buřňáci se vyvinuli v eocénu, odštěpením od ostatních trubkonosých. Centrem výskytu je jižní polokoule, odkud expandovali také na sever. Pravděpodobně mají společného předka s tučňáky, nejbližším příbuzným je zřejmě Eudyptula minor. Další blízcí příbuzní jsou pravděpodobně potáplice (Gaviiformes) a možná také fregatky (Fregatidae) (Sibley & Ahlquist, 1990). O monofyletickém původu čeledi se dodnes pochybuje. Občas jsou členěni do dvou podčeledí (Fulmarinae a Procellarinae). Podle ekologie a rozšíření se tradičně dělí do čtyř skupin (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1992):
(1) Rody Macronectes, Fulmarus, Thalassoica, Daption a Pagodroma. Jsou rozšířeni od Arktidy po Antarktidu, jedná se o nejméně uniformní skupinu v rámci čeledi (různé zbarvení, velikost i ekologie). Preferují chladné vody v okolí pólů, v teplejších vodách sledují studené proudy. Hnízdí na skalách a mají denní aktivitu.
(2) Středně velcí buřňáci velkého rodu Pterodroma a Bulweria. Jsou pelagičtí, obývají širokou škálu studených i teplých moří. Hnízdí v norách a ve skalních puklinách. Nory navštěvují převážně v noci. Často mají na hrudi výrazný proužek. Jedná se o nejméně probádanou skupinu ptáků, dosud panují obavy nad správným zařazením do rodu (Pterodroma), někdy se uvažuje o více samostatných rodech.
(3) Rody Pachyptila a Halobaena jsou rozšířené na jižní polokouli v sub- a antarktické zóně. Skupinu spojuje podobné zbarvení, rod Pachyptila je specializován k lovu drobných korýšů (rozšířený zobák s lamelami), rod Halobaena žere krill. Jsou pelagičtí, hnízdí v norách, které navštěvují v noci. V křídlech mají pruh ve tvaru písmene „M“.
(4) Rody Procellaria, Calonectris a Puffinus obývají oceány mezi všemi kontinenty. Pravděpodobně u nich došlo k cirkulární radiaci kolem celé zeměkoule. Hnízdí v norách. Mají nápadně delší zobák než předešlé skupiny, s malým „nehtem“. Rody Calonectris a Procellaria jsou spíše vzdušní, mají dlouhá křídla a potravu sbírají za letu. Více aquatický rod Puffinus má křídla a ocas kratší, potravu sbírá během plavání na vodě. Zástupci rodu Procellaria jsou většinou tmaví, s výjimkou P. cinerea.
Obývají oceány celého světa, většinu času tráví na moři. Samice jsou o něco menší než samci. Dlouhý zahnutý zobák je pokrytý několika rohovinovými štítky. Jejich uspořádání je klíčovým znakem při determinaci. Na konci zobáku je ostrý „nehet“, který usnadňuje manipulaci s mořskou potravou. Podobná adaptace se vyvinula také u veslonohých (Pelecaniformes). Trubicovité nozdry jsou občas spojeny do jednoho vývodu, což vede ke zlepšení čichových schopností (např. rod Macronectes, který se z velké části živí mršinami). Podobně jako albatrosi zapáchají po olejovitém výměšku v žaludku, který proniká i skrz peří. Podle čichu poznají svou hnízdní noru také v noci. Zbarvení je různé, u obou pohlaví podobné. Mláďata jsou často podobně zbarvena jako adultní jedinci. Zimní a letní šat je také podobný. Pelichání letek probíhá v pohnízdním období, většinou descendentně, ale u některých druhů simultánně. Ptáci nikdy nejsou zcela neschopni letu. Velké druhy (M. giganteus) využívají dynamické plachtění podobně jako albatrosi. Menší druhy létají rychle, za časté změny směru a třepotání.
Hnízdí koloniálně, hnízdit začínají ve 3. roce života. K hrabání nor používají nohy a zobák. U druhů s noční aktivitou jsou námluvy založeny na zvukových projevech. Složité rituály u buřňáků chybí. Samice snáší jen jedno vejce, která střídavě zahřívají obě pohlaví (střídají se po několika dnech). Doba inkubace trvá průměrně 55 dní. Jakmile může mládě samo regulovat vlastní teplotu, rodiče jej opouští a občas se vracejí s potravou. Mláďata jsou krmena olejovitou kaší z volete dospělých. Po dosažení kompletního opeření mláděte jej rodiče opouštějí, po několika dnech mládě opustí noru a odletí na moře.

Hlavní znaky: Malí až velcí (28 až 90 cm, 130g až 4 kg) plachtiví mořští ptáci s dlouhými, štíhlými křídly, rozpětí do 2 m. Krátký ocas. Zobák krátký až střední, štíhlý až silný, na konci hákovitý. Nosní rourky nad zobákem. Krátké nohy; 3 prsty s plovacími blánami. Opeření černé, bílé, hnědavé nebo šedé, tmavá svrchní strana a světlejší spodina, u obou pohlaví stejné. Samci jsou větší než samice. Rozšíření: Široké rozšíření na mořích, hnízdí na mořských ostrovech, tažní. Hnízdní biologie: Více či méně koloniální, hnízdí na skalních římsách nebo v horách. Vejce: 1 (25 až 273 g). Sedí oba rodiče 43 až 69 dnů; 1 hnízdění. Nidikolní mláďata vzletná po 70 až 105 dnech. Potrava: Ryby, hlavonožci a korýši.

buřňák krátkozobý (Aphrodroma brevirostris)

buřňák Bulwerův (Bulweria bulwerii)

buřňák arabský (Bulweria fallax)

buřňák šedý (Calonectris diomedea)

buřňák Edwardsův (Calonectris edwardsii)

buřňák světlečelý (Calonectris leucomelas)

buřňák černobílý (Daption capense)

buřňák lední (Fulmarus Glacialis)

buřňák jižní (Fulmarus glacialoides)

buřňák modrohlavý (Halobaena caerulea)

buřňák obrovský (Macronectes Giganteus)

buřňák Hallův (Macronectes halli)

buřňák sněžný (Pagodroma nivea)

buřňák útlozobý (Pachyptila belcheri)

buřňák hrubozobý (Pachyptila crassirostris)

buřňák holubí (Pachyptila desolata)

buřňák Salvinův (Pachyptila salvini)

buřňák hrdliččí (Pachyptila turtur)

buřňák širokozobý (Pachyptila vittata)

buřňák zavalitý (Procellaria cinerea)

buřňák tristanský (Procellaria conspicillata)

buřňák Parkinsonův (Procellaria parkinsoni)

buřňák novozélandský (Procellaria westlandica)

buřňák tichomořský (Pterodroma alba)

buřňák trinidadský (Pterodroma arminjoniana)

buřňák maskeránký (Pterodroma aterrima)

buřňák herdensonský (Pterodroma atrata)

buřňák chathamský (Pterodroma axillaris)

buřňák réunionský (Pterodroma baraui)

buřňák šalamounský (Pterodroma becky)

buřňák bermudský (Pterodroma cahow)

buřňák jamajský (Pterodroma caribbaea)

buřňák karmadecký (Pterodroma cervicalis)

buřňák Cookův (Pterodroma cookii)

buřňák fernandézký (Pterodroma delfilippiana)

buřňák ostrovní (Pterodroma externa)

buřňák kapverdský (Pterodroma feae)

buřňák černotemenný (Pterodroma hasitata)

buřňák boninský (Pterodroma hypoleuca)

buřňák bělobřichý (Pterodroma incerta)

buřňák pruhokřídlý (Pterodroma inexpectata)

buřňák bělohlavý (Pterodroma lessonii)

buřňák černohlavý (Pterodroma leucoptera)

buřňák Stejnegerův (Pterodroma longirostris)

buřňák Macgillivrayův (Pterodroma macgillivrayi)

buřňák dlouhokřídlý (Pterodroma macraptera)

buřňák madeirský (Pterodroma madeira)

buřňák taiko (Pterodroma magentae)

buřňák kerguelenský (Pterodroma mollis)

buřňák proměnlivý (Pterodroma neglecta)

buřňák černokřídlý (Pterodroma nigripennis)

buřňák vanuatský (Pterodroma occulta)

buřňák tmavohřbetý (Pterodroma phaeopygia)

buřňák Pycroftův (Pterodroma pycrofti)

buřňák tahitský (Pterodroma rostrata)

buřňák havajský (Pterodroma sandwichensis)

buřňák hědohlavý (Pterodroma solandri)

buřňák Murphyův (Pterodroma ultima)

buřňák menší (Puffinus assimilis)

buřňák africký (Puffinus atrodorsalis)

buřňák Townsendův (Puffinus auricularis)

buřňák šedohřbetý (Puffinus bulleri)

buřňák světlenohý (Puffinus carneipes)

buřňák růžovonohý (Puffinus creatopus)

buřňák třepetavý (Puffinus gavia)

buřňák velký (Puffinus gravis)

buřňák temný (Puffinus griseus)

buřňák Heinrothův (Puffinus heinrothi)

buřňák Huttonův (Puffinus huttoni)

buřňák Audubonův (Puffinus lherminieri)

buřňák baleárský (Puffinus mauretanicus)

buřňák tropický (Puffinus nativitatis)

buřňák Newellův (Puffinus newelli)

buřňák tmavořitý (Puffinus opisthomelas)

buřňák klínoocasý (Puffinus pacificus)

buřňák perský (Puffinus persicus)

buřňák severní (Puffinus puffinus)

buřňák tenkozobý (Puffinus tenuirostris)

buřňák středomořský (Puffinus yelkouan)

buřňák antarktický (Thalassoica antarctica)

buřňák bělobradý Procellaria aequinoctialis)