Široce rozšířená čeleď ve Starém světě. Nejstarší fosílie pocházejí z miocénu. Podle DNA analýz jsou příbuzní dudkům (Upupidae) a dudkovcům (Phoeniculidae) (Sibley & Ahlquist, 1990; Hackett, et al., 2008; Prum, et al., 2015). Dělí se do dvou podčeledí: (1) Bucorvinae a (2) Bucerotinae (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 2001). Bucorvinae jsou bazální skupinou, také další Africké rody jsou spíše primitivní. Nejodvozenější skupinou jsou asijské rody Aceros, Penelopides a Ryticeros (Gonzalez, Sheldon, Collar, & Tobias, 2013).
Střední až velcí ptáci (30-160 cm), mají řadu unikátních znaků. Atlas a axis je srostlý, játra mají pouze dva laloky, pohlavní chromozómy jsou větší než somatické. Samice jsou menší než samci. Zbarvení je různé, nejsou tak pestře zbarveni jako ostatní srostloprstí. Výrazně zbarvená jsou holá místa a zobák. Nad zobákem je u většiny druhů nápadný útvar, často pestře zbarvený. Zobák je mohutný, dolů zahnutý. Útvar nad zobákem postupně dorůstá se stářím jedince, uvnitř je zčásti kostěný a dutý. Plní funkci rezonátoru, je otvorem spojen s patrem. Nedospělí jedinci jsou podobní adultním, jsou o něco tmavší. Nejvíce je „helma“ vyvinutá u rodu Rhinoplax (Malajsie), kde představuje až 10% hmotnosti. Zobák bývá pokryt podélnými rýhami. Ocas je dlouhý, křídla zakulacená. Let je pomalý a těžkopádný doprovází jej charakteristický svištivý zvuk. Po zemi se často pohybují přískoky. Pelichání letek začíná po vyhnízdění od vnější letky a je postupné. Pelichání ocasu začíná od T1 nebo T5. Samice většinou pelichají simultánně v průběhu hnízdění. Některé samice pelichají postupně, mohou tedy opustit hnízdo (individuální). Obývají řadu biotopů, centrum rozšíření je v deštném lese. Řada druhů obývá savanu nebo opadavé tropické lesy. Nejvíce pozemní je rod Bucorvus. Asijské druhy jsou méně náročné na biotop než africké.
Mají denní aktivitu, často posedávají na větvích. V mimohnízdním období se často združují do menších hejn. Často nocují společně, opakovaně využívají stejné nocoviště. Nemohou se podrbat na krku zobákem, často se drbou nohou. Slunění je velmi časté. Ve skupinách často vznikají konflikty, mohou mít i vážné následky. Jsou potravní oportunisté, živí se jak živočišnou tak i rostlinnou potravou. Potravu hledají převážně na zemi, ovoce „češou“ přímo ze stromů. Nejvíce karnivorní je rod Bucorvus, často potravu vyhrabává ze země. Asijské druhy jsou více frugivorní.
Kromě rodu Bucorvus jsou během inkubace samice zazděné v hnízdní dutině. Většinou jsou monogamní, samice je zcela závislá na péči samce. U osmi druhů bylo zjištěno kooperativní hnízdění, většinou využívají příbuzenské „helpers“ (většinou samci). Hnízdí v dutinách, rod Bucorvus může využívat také zemní nory. Hnízdiště využívají opakovaně. Hnízdí sezónně, většinou na začátku období dešťů. Frugivorní druhy hnízdí podle potravní nabídky. Po kopulaci se samice sama zazdí v dutině, samec ji krmí malým otvorem. Samice snáší 1-7 vejce, doba inkubace trvá 23-42 dní. Potravu v průběhu hnízdění zajišťuje pouze samec, někdy také „helpers“. V hnízdě zůstane samice s mláďaty po dobu 39-96 dní. Mláďata jsou holá a slepá. Po vylétnutí z hnízda se mláďata někdy připojí k hnízdní skupině.

Hlavní znaky: Samostatně stojící skupina s jedinečnými znaky. Střední až velcí, stromoví nebo pozemní ptáci (30 až 160 cm, 85 g až 4 kg). Zobák masivní, často s rohovitými nástavci, které mohou být stejně velké jako zobák. Nástavce jsou duté, zevnitř vyztužené kostí. Zobák zpravidla dlouhý a špičatý, lehce zahnutý, červeně nebo žlutě zbarvený; zbarvení se mění s věkem. Krční obratle jsou srostlé, aby lépe unesly váhu zobáku. Mají brvy a někteří i lysou barevnou kůži na obličeji a krčních lalocích. Krk střední až dlouhý, křídla dlouhá a široká. Let rázný, ale těžkopádný, zejména u větších druhů. Ocas dlouhý, široký a zaoblený. Nohy krátké (stromoví) až středně dlouhé. Peří hrubé, volné, většinou hnědé, šedé, černé, s kresbou. Obě pohlaví stejně zbarvená, popř. samice jednodušeji zbarvené; samci asi o 10 % větší, zobák o 15 až 20 % delší. Samice pelichají během hnízdění. Rozšíření: AF, OR, Nová Guinea (AU); lesy a lesnaté savany. Netažní. Hnízdní biologie: částečně s pomocníky. Hnízda většinou v dutinách stromů (kromě pozemních). Samice se nechají "zazdít" až na malý otvor a jsou s mláďaty krmeny až do jejich vzletnosti. Vejce: 1 až 7 (velké druhy méně), bílá. Sezení 23 až 42 dnů, pak ještě 39 až 96 dní na hnízdě. Potrava: Hmyz, také plody a drobní obratlovci.

zoborožec přílbový (Aceros cassidix)

zoborožec vrásčitý (Aceros corrugatus)

zoborožec světlehlavý (Aceros leucocephalus)

zoborožec rudokrký (Aceros nipalensis)

zoborožec žlutobradý (Aceros waldeni)

zoborožec Austenův (Anorrhinus austeni)

zoborožec chocholatý (Anorrhinus galeritus)

zoborožec hnědý (Anorrhinus tickelli)

zoborožec bělolící (Anthracoceros albirostris)

zoborožec malabarský (Anthracoceros coronatus)

zoborožec malajský (Anthracoceros malayanus)

zoborožec běloocasý (Anthracoceros marchei)

zoborožec sulský (Anthracoceros montani)

zoborožec vlasatý (Berenicornis comatus)

dvojzoborožec žlutozobý (Buceros bicornis)

dvojzoborožec hnědavý (Buceros hydrocorax)

dvojzoborožec velký (Buceros rhinocerus)

zoborožec havraní (Bucorvus abyssinicus)

zoborožec kaferský (Bucorvus leadbeateri)

zoborožec šedolící (Bycanistes brevis)

zoborožec naříkavý (Bycanistes bucinator)

zoborožec pruhoocasý (Bycanistes cylindricus)

zoborožec chechtavý (Bycanistes fistulator)

zoborožec černobílý (Bycanistes subcylindricus)

zoborožec hrubozobý (Ceratogymna atrata)

zoborožec palmový (Ceratogymna elata)

zoborožec klínoocasý (Oxyceros birostris)

zoborožec srílanský (Oxyceros gingalensis)

zoborožec indický (Oxyceros griseus)

zoborožec mindanajský (Penelopides affinis)

zoborožec celebeský (Penelopides exarhatus)

zoborožec luzonský (Penelopides manillae)

zoborožec mindorský (Penelopides mindorensis)

zoborožec rýhozobý (Penelopides panini)

dvojzoborožec štítnatý (Rhinoplax vigil)

zoborožec sumbský (Rhyticeros everetti)

zoborožec ostrovní (Rhyticeros narcondami)

zoborožec guinejský (Rhyticeros plicatus)

zoborožec běloprsý (Rhyticeros subruficollis)

zoborožec střapatý (Rhyticeros undulatus)

zoborožec korunkatý (Tockus alboteminatus)

zoborožec světlehnědý (Tockus bradfieldi)

zoborožec malý (Tockus camurus)

zoborožec Deckenův (Tockus deckeni)

zoborožec rudozobý (Tockus erythrorhynchus)

zoborožec strakatý (Tockus fasciatus)

zoborožec žlutozobý (Tockus flavirostris)

zoborožec Hartlaubův (Tockus hartlaubi)

zoborožec Hemprichův (Tockus hemprichii)

zoborožec jihoafrický (Tockus leucomelas)

zoborožec namibijský (Tockus monteiri)

zoborožec šedý (Tockus nasutus)

zoborožec světlezobý (Tockus pallidirostris)

zoborožec bělovlasatý (Tropicranus albocristatus)