Vyskytují se ve Starém světě. Pravděpodobně jsou příbuzní ledňáčkům (Alcedinidae) a todiům (Todidae) (Prum, et al., 2015). Fosilní záznamy jsou staré 40 mil. let (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 2001). Rody Nyctiornis a Meropogon jsou bazální (Marks, Weckstein, & Moyle, 2007).
Malí až středně velcí ptáci (16-35 cm) s poměrně dlouhým, dolů zahnutým zobákem. Hrany zobáku nejsou vroubkované, ale jsou velmi ostré. Dolní čelist je zesílená. Většina druhů má hnědou duhovku, zrak je částečně binokulární. Jsou dobří letci, kořist loví ve vzduchu. Krovky nejsou umístěny nad letkami, ale alternují s nimi. Nohy jsou krátké, podobně jako vlaštovky usedají na zem ojediněle. Noha je syndaktilní, dobře adaptována k hrabání. Zbarvení je velmi pestré, některé druhy mají prodloužená střední pera ocasu. U rodu Merops jsou nedospělí jedinci podobně zbarvení jako adultní. Dichromatismus je znám pouze u severně a jižně hnízdících druhů, které jsou tažné (Nyctiornys amictus, Malajsie; Merops ornatus, Austrálie; Merops apiaster, Eurasie a J. Afrika). Obývají otevřenou krajinu, kromě M. muelleri (Afrika), která obývá deštný les. Některé druhy žijí také ve stálezelených porostech, ale loví na jeho okraji. Většina druhů má ráda teplé biotopy, kde žije dostatek potravy (např. savana).
Mají denní aktivitu, jsou sociální a kontaktní. V rámci kolonií někdy vznikají klany (M. bullockoides), obsahující několik rodin s „helpers“. „Helpers“ jsou většinou samci z předchozích hnízdění, v jednotlivých letech buď sami hnízdí, nebo jen pomáhají. Samci si hlídají své samice. Jedinci z klanu urputně hájí okolí hnízdiště. Nestrávenou potravu vyvrhují v podobě vývržků. Loví většinou ve skupinách, výjimečně loví solitérně. Živí se většinou blanokřídlým hmyzem, loveným za letu. Často se vyskytují ve společnosti stád dobytka, který plaší hmyz.
Všechny druhy hnízdí v norách, které hrabou obě pohlaví. Mají pouze jednu snůšku ročně (na rozdíl od Alcedinidae). Většinou hnízdí v koloniích, malé a lesní druhy mohou hnízdit solitérně. Většina druhů má příbuzenské „helpers“. Snůška je variabilní, tropické druhy mají snůšky menší. Inkubace trvá přibližně 20 dní, mláďata se líhnou holá a slepá. Krmí je obě pohlaví.

Hlavní znaky: Malí až středně velcí, protáhlí a štíhlí ptáci (17 až 35 cm, 15 až 55 g). Jsou pospolití a mají dlouhý, špičatý a zahnutý zobák. Křídla dlouhá a špičatá, let rázný a pohyblivý. Ocas dlouhý; střední rýdovací pera jsou většinou prodloužená. Nohy krátké, chodidla malá a slabá, syndaktylní noha. Sedají na větve a vedení, odkud také vyhlížejí kořist. Peří nádherně zelené, modré, žluté a červeně skvrnité. Rozšíření: Jižní WP a EP, AF, OR, AU; otevřená krajina, také světlé lesy, křoviny; 6 druhů v deštném pralese. V mírném pásmu tažní. Hnízdní biologie: V koloniích nebo jednotlivě (lesní druhy), někteří s hnízdními pomocníky. Hnízdo na konci nory (až 3 m) ve svazích. Vejce: 2 až 7 (2 až 4 v tropech), bílá. Sedí oba partneři 18 - 23 dnů; 1 hnízdění. Mláďata jsou v hnízdě 27 až 32 dnů. Potrava: Létající hmyz; především jedovaté včely, které třením o větvičky zbavují žihadel.

vlha celebeská (Meropogon forsteni)

vlha bělohrdlá (Merops albicollis)

vlha pestrá (Merops apiastes)

vlha Boehmova (Merops boehmi)

vlha černohlavá (Merops breweri)

vlha běločelá (Merops bullockoides)

vlha zelenočelá (Merops bulocki)

vlha vlaštovčí (Merops girundineus)

vlha sametová (Merops gularis)

vlha hnědohlavá (Merops leschenaulti)

vlha rudobřichá (Merops malimbicus)

vlha safírová (Merops muelleri)

vlha núbijská (Merops nubicus)

vlha skořicovoprsá (Merops oreobates)

vlha proměnlivá (Merops orientalis)

vlha ozdobná (Merops ornatus)

vlha modrolící (Merops persicus)

vlha modroocasá (Merops philippinus)

vlha malá (Merops pusillus)

vlha somálská (Merops revoilii)

vlha zelená (Merops superciliosus)

vlha modroprsá (Merops variegatus)

vlha malajská (Merops viridis)

vlha červenobradá (Nyctyornis amictus)

vlha modrobradá (Nyctyornis athertoni)