Subsaharská Afrika a jižní Asie. Mezi nejbližší příbuzné patří podle DNA hybridizace datlovití (Picidae) (Sibley & Ahlquist, 1990). Dělí se do dvou podčeledí (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 2002):
(1) Prodotiscinae (Prodotiscus, Melignomon)
(2) Indicatorinae (Indicator, Melichneutes).
Spíše malí ptáci (10-20 cm), mají silnou kůži. Živí se převážně voskem včel. Mají „kartáčkovitý“ jazyk, hmatová pera jsou dobře vyvinuta. Větší druhy mají na zobáku zářez. Mláďata mají zobák hákovitě zahnutý, zabíjí jím hostitelská mláďata. Zobák adultních jedinců není specializovaný. Čichový orgán je dobře vyvinutý, ale čich nehraje při vyhledávání včelích hnízd významnou roli. Zbarvení je většinou nenápadné, šat nedospělých jedinců je podobný adultnímu šatu. Pohlavní dichromatismus není výrazný. Obývají většinou les nebo savanu. Jsou solitérní a teritoriální. Jsou poměrně agresivní vůči ostatním druhům ptáků. V pohnízdním období mohou létat ve skupinách. Uvnitř skupin je během žraní zřetelná hierarchie (nedospělí jedinci jsou subdominantní). Lidi na včely upozorňuje pouze Indicator indicator. Nejčastější potravou je vosk z hnízd včel rodu Apis. Občas žerou také plody a hmyz. Nejvíce insektivorní jsou rody Prodotiscus a Melignomon.
Jsou hnízdní parazité, nejčastěji vousáků (Capitonidae). Samec obhajuje teritorium, samice hledá hnízda hostitelských druhů. Někdy se v teritoriu vyskytuje více samců najednou. Samci i samice jsou promiskuitní. Samice na hnízdě hostitele stráví 10-15 sec, velké druhy vousáků ji mohou usmrtit. Vejce hostitelé nevyhazují, pokud medozvětska synchronizuje snášení s hostitelskou samicí. Mladé medozvěstky zabíjí hostitelská mláďata, vzletnosti dosahují nejdříve ve 35 dnech. Po vylétnutí hostitelé zaženou mládě.

Hlavní znaky: Malí až středně velcí, jednotlivě žijící stromoví ptáci (10 až 20 cm, 10 až 55 g). Zobák krátký, silný nebo tenký, špičatý. Krátké nohy zygodaktylního typu. Křídla dlouhá, špičatá, let ve vlnovce. Dlouhý, stupňovitý ocas. Opeření matné, šedé a hnědé; spodina světlejší, někteří se žlutými nebo oranžovými skvrnami nebo s bílými vnějšími ocasními pery. Samice a samci jsou stejně zbarvení. Rozšíření: AF, OR; lesy a lesnaté savany. Sezonní krátké migrace. Hnízdní biologie: Hnízdní paraziti u dutinových ptáků (u vousáků, datlů, lejsků atd.). Vejce: 1 pro každé hnízdo, bílé nebo modré (1 druh imituje pěstouna); sezení 10 až 15 dnů. Mláďata jsou v hnízdě 35 až 40 dnů; mláďata pěstounů bývají usmrcena. Potrava: Hmyz a vosk, především včelí vosk. Není známo, jak nutně ptáci vosk potřebují, ale někteří mají v žaludku houby, které štěpí vosk na kyseliny.

medozvěstka malajská (Indicator archipelagicus)

medozvěstka tlustozobá (Indicator conirostris)

medozvěstka vousatá (Indicator exilis)

medozvěstka křiklavá (Indicator indicator)

medozvěstka skvrnitá (Indicator maculatus)

medozvěstka bledobřichá (Indicator meliphilus)

medozvěstka menší (Indicator minor)

medozvěstka trpasličí (Indicator pumilio)

medozvěstka šupinkohrdlá (Indicator variegatus)

medozvěstka Willcocksova (Indicator willcocksi)

medozvěstka himalájská (Indicator xanthonotus)

medozvěstka Zenkerova (Melignomon zenkeri)

medozvěstka žlutonohá (Melihnomon eisentrauti)

medozvěstka lyroocasá (Melichneuter robustus)

medozvěstka nejmenší (Prodotiscus insignis)

medozvěstka hnědohřbetá (Prodotiscus regulus)

medozvěstka zelenohřbetá (Prodotiscus zambesiae)