Kosmopolitní čeleď, potápky bývají tradičně členěny do několika skupin. Rod Podiceps bývá rozdělen do dvou skupin, (1) tři sympatrické druhy (P. cristatus, P. grisegena, P. auritus), (2) blízce příbuzné druhy, často (nelétaví) endemité jihoamerických jezer (P. nigricollis, P. andinus, P. taczanowski, P. gallardoi, P. occidentalis). Rod Tachybaptus zahrnuje několik druhů široce rozšířených v J. Americe (T. dominicus), Austrálii (T. novaehollandiae) a starosvětskou T. ruficollis. T. pelzelnii a T. rufolavatus se vyskytují pouze na Madagaskaru. Rod Podilymbus je rozšířen pouze na amerických kontinentech, P. podiceps je široce rozšířená, a nelétavý P. gigas pouze na j. Atitlán v Guatemale (nyní pravděpodobně vyhynul). Rod Rollandia je považován za nejprimitivnější rod potápek, rozšířený v J. Americe. Druh R. rolland je široce rozšířený, nelétavý R. microptera se vyskytuje na několika jezerech v Andách (j. Titicaca). Rod Poliocephalus představuje australskou větev potápek s jedním celo-australským druhem (P. poliocephalus), a jedním druhem na Novém Zélandu (P. rufopectus). Severoamerický rod Aechmophorus zaujímá v S. Americe niku evropské P. cristatus (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1992).
Jsou to středně velcí ptáci (23-74 cm; 0,1-1,5 kg). Krk je výrazně delší než u potáplic, velikost a tvar zobáku závisí na typu potravy (krátký zobák u hmyzožravých a dlouhý u rybožravých druhů). U druhu Podilymbus gigas zobák slouží k lovu a zpracování větších korýšů. Tvar těla odpovídá přizpůsobení k potápění, kosti nejsou příliš pneumatizovány. Přední část těla je laterálně zploštělá, konec těla zakulacený. Ocas je velmi redukován, pravá rýdovací pera nejsou přítomna. Silné nohy jsou posunuty nazad těla, při potápění nahrazují ocas ve funkci kormidla. Nohy jsou laterálně zploštělé, kvůli redukci odporu vody při plavání. Prsty nejsou spojeny plovací blánou, ale mají kožovité lemy. Zadní prst je vyvýšen s malou membránou u báze. Před ponořením potápky stahují abdominální svaly a vydechují většinu vzduchu, tím snižují specifickou váhu. Potápí se nadskočením a následným silným pohybem nohou. Pod hladinou se pohybují pomocí nohou, křídla při manévrování používají jen zřídka. Potopení trvá 10-40 sec. Letky jsou stočené podél těla a jsou překryty okolním peřím. Před vzlétnutím musí běžet po hladině. Let je rychlý, frekvence úderů křídel je vysoká. Pohyb na souši je nemotorný. Potápky dávají při vyrušení přednost potápění před odletem. Létají většinou v noci. Létací svaly jsou slabě vyvinuté, u některých druhů zcela zakrnělé (nelétavé jihoamerické druhy). U nelétavých druhů došlo také k redukci počtu letek. Na rozdíl od tučňáků není nelétavost spojena s extrémní adaptací na vodní prostředí, ale spíše nebyly k letu nuceny (dobré trofické podmínky vedly k sedentárnímu způsobu života). Každý z nelétavých druhů má sesterský druh, který je letu schopen. Je pravděpodobné, že tyto druhy vznikly v období ledových dob, díky izolaci od populací dnešních sesterských druhů. U všech nelétavých druhů došlo ke zvětšení tělesných rozměrů. Také madagaskarská T. rufolavatus má omezenou schopnost letu. Většina druhů na podzim migruje na zimoviště. Letky pelichají současně, v období pelichání (v pohnízdní době) jsou potápky neschopné letu (3-4 týdny). Na jaře potápky pelichají do svatebního šatu, letky nevyměňují. Podobně jako u potáplic je prostý šat velmi nevýrazný. Samec a samice jsou podobně zbarveni, zbarvení samce je o něco výraznější. Mláďata mají pestré zbarvení hlavy a pruhované tělo. Potravu tvoří v různé míře hmyz a ryby. Větší druhy (P. cristatus, A. occidentalis) jsou rybožravé, ostatní spíše insektivorní. Hmyzožravé druhy často chytají kořist sezobáváním přímo z vodní hladiny. Nestrávený materiál (vodní vegetace, kosti apod.) vyvrhují ve formě vývržků. Potápky jsou spíše solitérní, teritoriální, hnízdní teritorium je urputně hájeno celým párem. Některé druhy hnízdí v menších koloniích.
V období námluv lze u P. cristatus sledovat složité rituály, zahrnující vztyčenou pózu na hladině, předávání potravy apod. U rodu Aechmophorus je běžný svatební běh po hladině („rushing ceremony“). Menší druhy mají námluvy jednoduché (rody Tachybaptus, Rollandia, Poliocephalus). Páření probíhá většinou na vodní hladině. Hnízdo je zpravidla umístěno v plovoucí v příbřežní vegetaci a staví jej oba jedinci. Snáší 2-7 prodloužených vajec, inkubuje samec i samice (obě pohlaví mají hnízdní nažinu). Inkubace trvá 20-30 dní. Pokud jedinec opouští hnízdo před střídáním s partnerem, zakryje snůšku hnízdním materiálem. Tím se zachová konstantní teplota. Líhnutí je asynchronní, mláďata prakticky ihned opouštějí hnízdo na zádech rodiče, jsou prekociální a semi-nidifugní. Potravu si z části zajišťují sami, většinou jsou ale krmena rodiči. Holá kůže na hlavě s výrazným zbarvením je signálem pro rodiče v případě nouze (ze žluté barvy se změní na červenou). U druhu P. nigricollis se mláďata více párů združují do školek. Juvenilní jedinci často pomáhají při krmení mláďat.

potápka Clarkova (Aechmophorus clarkii)

potápka západní (Aechmophorus occidentalis)

potápka žlutorohá (Podiceps auritus)

potápka roháč (Podiceps cristatus)

potápka argentinská (Podiceps gallardoi)

potápka rudokrká (Podiceps grisegena)

potápka velká (Podiceps major)

potápka černokrká (Podiceps nigricollis)

potápka stříbřitá (Podiceps occipitalis)

potápka Taczanovského (Podiceps taczanowskii)

potápka americká (Podilymbus podiceps)

potápka šedohlavá (Poliocephalus poliocephalus)

potápka novozélandská (Poliocephalus rufopectus)

potápka krátkokřídlá (Rollandia micropterum)

potápka Rollandova (Rollandia rolland)

potápka nejmenší (Tachybaptus dominicus)

potápka australská (Tachybaptus novaeholladiae)

potápka madagaskarská (Tachybaptus pelzelnii)

potápka malá (Tachybaptus ruficollis)

potápka skořicovohrdlá (Tachybaptus rufolavatus)