Výlučně jihoamerická čeleď. Postavení v rámci řádu nebylo zpochybňováno, trubači jsou blízce příbuzní kurlanům (Aramidae) a jeřábům (Psophiidae) (Prum, et al., 2015). Fosilní nálezy pochází z pozdní křídy (60-70 mil. let). Tři recentní druhy jsou alopatrické, areály druhů jsou oddělené velkými řekami. V rámci druhů existuje řada poddruhů.
Trubači jsou velikosti slepice (50 cm, 1,5 kg). Mají zavalitý vzhled, který je způsoben spuštěnými křídly podél boků. Hlava a krk je pokryta „sametovým“ opeřením. Mají velké oči, tvarem těla připomínají nandu (rod Rhea). Zobák je podobný spíše hrabavým. Silné a dlouhé nohy jsou důsledkem pozemního života. Křídla jsou krátká a zakulacená, jsou schopni pouze krátkého letu na hnízdo, nocoviště na stromě či před predátorem. Plavat sice umějí, ale plavání využívají pouze v krajních situacích. Obě pohlaví jsou stejná, zbarvení je tmavé. Jednotlivé druhy se liší zbarvením křídel. Loketní letky a vnitřní krovky mají nápadné (bílé, světlé či zelené) zbarvení pro usnadnění optické komunikace. Pelichání nebylo detailně studováno, P. leucoptera pelichá postupně v průběhu celého roku.
Obývají hustý tropický prales amazonské a orinocké pánve. Jsou celoročně teritoriální, nocují a odpočívají na stromech. Žijí ve skupinách 3-13 jedinců. U druhu P. leucoptera je skupina ve složení: 3 nepříbuzní samci, 2 nepříbuzné samice a nedospělá mláďata. Skupina má výraznou hierarchii v rámci pohlaví. Během potyček v teritoriu se zahání vždy jedinci stejného pohlaví. Submisivní samci často přecházejí do sousedních skupin a vrací se v případě, kdy se jim nepodaří získat vyšší postavení. Ve skupině si jedinci navzájem čistí opeření („allopreening“). Také potravní chování má sociální charakter. Po nalezení potravy jedinec obvykle přivolá celou skupinu. Ostatní pak žebrají a dotyčný někoho po chvíli nakrmí. Občas si potravu předává dárce a žebrák několikrát, dokud někomu neuvízne v hrdle. Mají denní aktivitu. Jsou primárně frugivorní, žerou spadané zralé ovoce (až 88%). Nejsou schopni loupat tvrdé slupky, žerou pouze měkké ovoce. Neumí trávit semena. Často žerou zbytky po opicích (rody Ateles, Cebus, Saimiri) a ptácích (Ramphastidae, Cracidae). Zbytek potravního spektra tvoří bezobratlí a malí obratlovci. Žerou také jedovaté mnohonožky, před pozřením si jimi otírají peří (repelent). Mláďata jsou krmena převážně členovci.
Tvoří kooperující hnízdní skupiny (kooperativní polyandrie), reprodukce se účastní pouze několik jedinců. Celá skupina se podílí na výchově mláďat. Vejce snáší pouze jedna samice, kopulují s ní 3 nejvýše postavení samci. Samci mezi sebou bojují, alfa samec se snaží samici uhlídat. Kooperativní polyandrie byla zjištěna pouze u 8 druhů (např. Gallinula mortieri, Buteo galapagoensis, Prunella modularis, Campylorhynchus nuchalis). Trubači hnízdí v dutinách, které nevystýlají. Samice snáší průměrně 3 (2-4) vejce, jsou inkubována až po snesení posledního vejce. Inkubují samci a dominantní samice, většinu inkubace u samců zastává dominantní jedinec. Během střídání přijde ke hnízdu celá skupina a poté se s vystřídaným ptákem zase odejde krmit. Doba inkubace trvá jeden měsíc. Během hnízdní doby krmí dospělí samci pouze samici, ve zbytku roku se krmí všichni jedinci navzájem. Dominantní samec často odebere potravu jinému samci a předá jí samici. Snáší 2-4 bílá vejce v dvoudenních intervalech a inkubují až po snesení posledního vejce. Líhnutí je tedy synchronní, mláďata jsou samostatná, ale během prvních tří týdnů je rodiče musí krmit. Malá mláďata dokáží šplhat po větvích a nocují 1-2 m nad zemí, osamocena od rodičů. Mláďata pomáhají rodičům během dalšího hnízdění. Někdy jsou chováni jako domácí mazlíčci, fungují podobně jako hlídací psi.

Hlavní znaky: Střední až větší společenští, hlasití ptáci s malou hlavou (43 až 53 cm, 1 až 1,5 kg). Zobák malý, silný a mírně ohnutý. Nohy dlouhé, krk středně dlouhý. Zadní prst posazen výše a redukován. Rychlý běžec. Ocas pahýlovitý. Sbírá potravu na zemi, spí a hnízdí na stromech. Široká křídla, těžkopádný let. Opeření u obou pohlaví stejné - většinou černě sametové; na hlavě a krku s nachovým nádechem a zeleným nebo bronzovým leskem. Vnější prapory ručních a loketních letek vytvářejí vlášení na zádech. Rozšíření: NT; nížinný deštný prales. Stálí. Hnízdní biologie: Málo známá; hnízda ve stromových dutinách nebo v korunách palem. Vejce: 2 až 4, bělavá. Sedí samice. Mláďata nidifugní. Potrava: Plody a hmyz na zemi.

trubač agami (Psophia crepitans)

trubač pruánský (Psophia luecoptera)

trubač brazilský (Psophia viridis)