Kivi obývají Nový Zéland, zřejmě mají společného předka s ptáky moa (vymřeli na konci 17. století). Jedná se o nejmenší zástupce běžců (A. australis: 35-65 cm, hmotnost 3,5 kg). Samice jsou o 10-20% těžší než samci. Mají hruškovitý tvar těla, došlo u nich k redukci thorakálního svalstva, posílení svalstva pánve a nohou. Křídla mají zakrnělá, na konci s drápem. Chybí jim ocasní pera, tělo končí zkráceným pygostylem. Mají především noční aktivitu, proto jsou hlavními smysly sluch a čich (běžné u savců). Oči postrádají pecten, vidí pouze do vzdálenosti několik desítek centimetrů. Ušní otvory jsou nápadné, často natáčejí hlavu po směru zvuku. Mají dlouhý zobák s nozdrami na konci, zobák je u samic delší. Horní čelist je delší než spodní. Často stojí opřeni zobákem o zem. Nozdry na konci zobáku umožňují efektivní vyhledávání hmyzu na povrchu i pod povrchem půdy. Na bázi zobáku jsou záklopky, které brání vdechnutí vody a nečistot „vyfrknutím“. Proto kivi působí dojmem, že je neustále nachlazen. Na bázi zobáku jsou četná hmatová pera. Jazyk je dlouhý a rohovitý.
Opeření připomíná spíše srst savců, díky zjednodušené stavbě per (chybí hamuli). Pera navíc postrádají paosten (hyporhachis). Báze per je široká a měkká, konce per jsou tuhé, vodě nepropustné. Opeření se pravděpodobně obměňuje v průběhu celého roku (A. australis). Mezi opeřením samce a samice nejsou prakticky žádné rozdíly, také mláďata vypadají podobně. Nohy jsou umístěny velmi vzadu. Při běhu vypadají, jako když se potácí, kroky jsou nepoměrně dlouhé. Mají 4 prsty (anizodaktylní noha), zadní prst je malý a vyvýšený.
Optimálním prostředím je deštný les, díky odlesnění se přesouvají do subtropických a temperátních lesů. Preferují humidní zóny, obývají stanoviště od hladiny moře do 1 200 m n. m. Výskyt kivi je limitován typem půdy (hloubí nory), zastoupením humusu a denzitou vegetace. V noci se věnují hledání potravy, ve dne přespávají v norách. V průběhu noci může kivi ujít až několik kilometrů. Jsou monogamní, s tendencí žít ve společném teritoriu po celý život. Mladí ptáci žijí solitérně. Teritoria jsou aktivně hájena, u A. australis se teritoria mohou výrazně překrývat, obzvlášť v mimohnízdním období. V teritoriu mají více nor, ptáci je využívají střídavě (ale společně). Teritorium lze rozpoznat podle štiplavého zápachu výkalů. Teritorium je z velké části obhajováno hlasovými projevy, často duety páru. Hlasový projev je nápadný a daleko znějící.
Kivi je výlučně monogamní, doba hnízdění začíná na jaře (srpen-říjen). Při kopulaci se samec udržuje na zádech samice zobákem a „vrčí“. Samice nikdy nesnáší vejce do čerstvě vyhrabané nory, ale teprve po několika měsících, kdy je okolí nory zarostlé vegetací. Vejce je v poměru k hmotnosti samice 4x větší než u většiny ptáků (až 20% hmostnosti samice) a obsahuje až 60% žloutku. Samice těsně před kladením je prakticky neschopná pohybu, neboť se břichem dotýká země. Interval mezi jednotlivými vejci je jeden měsíc. Snůška sestává z 1-2 vajec, o inkubaci se stará většinou samec. Samice v té době přespává v okolí nory a občas střídá samce. Doba inkubace trvá 2-3 měsíce. V průběhu inkubace klesá teplota rodiče na 38°C. Při líhnutí mláďata používají nohy, neboť postrádají vaječný zub. Mláďata jsou prekociální a nidifugní, po několika dnech opouštějí noru a krmí se sama. Častěji je doprovází samec, samice jen vypomáhá. Mláďata se osamostatňují v 18. měsíci života.

kivi jižní (Apteryx australis)

kivi Haastův (Apteryx haastii)

kivi hnědý (Apteryx mantelli)

kivi Owenův (Apteryx owenii)