Dnes jsou řazeni mezi bažanty (Phasianidae), ale na rozdíl od nich obývají chladnější oblasti severní polokoule(Dimcheff, Drovetski, & Mindell, 2002). Společně s bažanty sdílí řadu morfologických a behaviorálních znaků. S bažanty se také občas kříží a potomci jsou dále schopni reprodukce. Tetřevovité spojuje několik charakteristických znaků: opeřené nozdry, absence ostruhy, opeřené nohy kromě prstů, hřebenovité výrůstky po stranách prstů v zimním období („sněžnice“) a výrazně zbarvený hřebínek nad okem samců. Tyto adaptace buď souvisí s chladným podnebím, nebo s polygynním způsobem reprodukce. Nejstarší záznamy pocházejí z miocénu, odkdy jsou známé i recentní rody. Jednotlivé rody obývají S. Ameriku (Dendragapus, Centrocercus a Tympanuchus), Palearktidu (Tetrao), nebo celou Holarktidu (Falcipennis, Lagopus, Bonasa). Jednotlivé rody lze rozdělit do několika skupin (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1994):
(1) Pravděpodobně nejprimitivnější jsou arboreální druhy především jehličnatých lesů (rody Dendragapus a Falcipennis). Někteří autoři je spojují do jednoho rodu.
(2) Bělokuři (rod Lagopus) jsou příbuzní předchozím, vykazují také primitivní znaky čeledi (malý sexuální dimorfismus, absence vaků apod.). Mají speciální průběh pelichání (v zimě bílí, v létě hnědí), L. mutus a L. lagopus jsou holarktické druhy.
(3) Tetřevi (Tetrao) a tetřívci (Lyrurus), první z nich dosahují značných tělesných rozměrů.
(4) Jeřábci (Bonasa) dříve zahrnovali pouze severoamerický druh B. umbellus.
(5) Ostatní rody (Centrocercus a Tympanuchus) obývají prérie Severní Ameriky, v Evropě jejich niku zaujímají dropi (Otitidae). Centrocercus je pravděpodobně nejodvozenějším rodem celé skupiny. Oba rody se vyvinuly nezávisle na sobě.
Samice všech rodů jsou podobně zbarvené, variabilita je výrazná v rámci zbarvení samců. Vzhledem připomínají ostatní hrabavé. Velikost těla se pohybuje mezi 30 a 125 cm (0,3-6,5 kg). Většina druhů je polygynních, rody Lagopus a Bonasia jsou monogamní. S tím souvisí i různá míra pohlavního dimorfismu ve velikosti i zbarvení. V rámci celé skupiny převažuje kryptické zbarvení (kromě rodů Tetrao a Lyrurus), ozdoby jsou exponovány až v průběhu toku. Rody Centropus a Tympanuchus mají nafukovatelné hrdelní vaky, zbarvené do červena. Krycí pera mají výrazný paosten s hustým praporem, sloužící při termoregulaci. V zimě je paosten delší než v létě. Na bázi krycích per je prachové peří. Rod Lagopus má v perech vzduchové komůrky (chladová adaptace). Nozdry a běhák jsou opeřené, v nozdrách nemají operculum, které je typické pro ostatní hrabavé. Rod Lagopus má opeřené i prsty. Pelichání je podobné jako u ostatních hrabavých, dvě vnější letky v prvním roce nepelichají. Mladí ptáci v prvním roce vypadají velmi podobně jako dospělí jedinci. Rod Lagopus má tzv. doplňkové pelichání, navazující na kompletní pelichání (hnědá-bílá barva). Jižnější ostrovní populace se nikdy nezbarví do čistě bílé formy. Mají „stresové“ pelichání, jako obranu proti predátorům. Křídla jsou poměrně krátká a zakulacená (vhodná pro rychlý start). Za letu většinou plachtí a občas mávají křídly. Při plachtění mají špičky křídel prohnuté dolů, podobně jako ostatní hrabaví. Lesní druhy nejsou k letu přizpůsobené, létají velmi neochotně. Nejlepší letci patří do rodu Lagopus. Zobák je dobře přizpůsobený k herbivornímu způsobu obživy. Je kratší než u ostatních hrabavých a na konci je výrazně prohnutý dolů. Sympatrické druhy vykazují rozdíly ve tvaru zobáku, například u rodu Lagopus (specializace na různé pupeny). U druhu Tetrao urogallus (Eurasie) má samec mnohem větší zobák než samice, používá jej k soubojům s jinými samci. Mají velká slepá střeva, kde probíhá trávení rostlinné potravy. Lépe stravitelná potrava se vstřebává v tenkém střevě, hůře stravitelná potrava je zpracována ve slepých střevech (dva typy trusu). Fermentace ve střevech má navíc termoregulační funkci. Vole a proventriculus jsou dobře vyvinuty, tvoří si zásoby a pak v úkrytu tráví. Poměr velikosti volete a předžaludku závisí na potravní specializaci.
V rámci hrabavých jsou nejlépe adaptováni na život ve studených oblastech s minimálními zdroji potravy. Zástupci rodu Lagopus se dokáží během minuty zcela zahrabat do sněhu. V rámci lesních druhů lze pozorovat určité rozdíly v preferenci druhů stromů. Rod Tetrao navíc preferuje klimaxová stádia, rod Bonasa je spíše oportunista. Rod Lyrurus potřebuje volné plochy k toku. Živí se převážně rostlinnou potravou, často pupeny, v létě si jídelníček obohacují hmyzem. Na rozdíl od ostatních hrabavých nekonzumují tolik semen, často je nestráví vůbec.
Často mají polygynní až lekový systém námluv. V rámci čeledi se lekový systém vyvinul zřejmě několikrát nezávisle. Z celkového počtu druhů je 6 druhů typicky lekových (rody Centrocercus, Tympanuchus, Tetrao), 5 druhů je monogamních (rody Lagopus, Bonasa bonasia, B. Sewerzowi) a 6 druhů vykazuje přechodnou taktiku (rody Tetrao, Falcipennis, Dendragapus a druh Bonasa umbellus). Monogamní druhy jsou teritoriální, samci brání teritorium velmi urputně. Ve výjimečných případech byla u rodu Lagopus také zjištěna polygynie. Bonasa umbellus je spíše promiskuitní než polygynní, samci mají velká teritoria. Podobně promiskuitní jsou také rody Falcipennis a Dendragapus. U lekových druhů se často rozmnoží jen několik samců. Samice vybírá místo k hnízdění. Hnízdo je na zemi, u některých druhů bylo popsané využívání hnízd jiných ptáků (Tetrao tetrix). Hnízdo je prohlubenina v zemi, hnízdní výstelku přináší samice. Samice snáší průměrně 6 vajec (maximum 13 vajec, Lagopus leucurus). Inkubace nezačíná, dokud není sneseno poslední vejce, u všech druhů inkubuje pouze samice. Doba inkubace trvá 21-28 dní. Samice sedí na hnízdě velmi pevně, věří svému kryptickému zbarvení. V některých případech se dokonce podařilo sedící samice odchytit do ruky. Líhnutí je synchronní, mláďata jsou prekociální. O mláďata se dále stará pouze samice. Mláďata se vyvíjejí velmi rychle, k prvnímu pelichání dochází ještě předtím, než dosáhnou tělesných rozměrů adultního jedince (2-4 týden života). Ve třech měsících jsou mláďata plně samostatná.

Hlavní znaky: Středně velcí až velcí ptáci (30 až 125 cm, 0,3 až 6,5 kg). Mají krátký silný zobák, krátký opeřený běhák až k prstům, ostruhy chybí. Pohlavní dvojtvárnost ve velikosti těla. Rozšíření: WP, NA, EP; lesy, prérie. Hnízdní biologie: Hnízdí na zemi. Většinou polygamní. Vejce: 6 až 13. Inkubace 21 až 28 dní. Potrava: Všežravci.

jeřábek lesní (Bonasa bonasia)

jeřábek čínský (Bonasa sewerzowi)

tetřívek malý (Centrocercus minimus)

tetřívek pelyňkový (Centrocercus urophasianus)

tetřívek douglaskový (Dendragapus obscurus)

tetřívek kanadský (Falcipennis canadensis)

tetřívek sibiřský (Falcipennis falcipennis)

bělokur rousný (Lagopus lagopus)

bělokur běloocasý (Lagopus leucurus)

bělokur horský (Lagopus mutus)

tetřívek kavkazský (Tetrao mlokosiewiczi)

tetřev černozobý (Tetrao parvirostris)

tetřívek obecný (Tetrao tetrix)

tetřev hlušec (Tetrao urogallus)

tetřívek prériový (Tymanuchus cupido)

tetřívek menší (Tymanuchus pallidicinctus)

tetřívek ostroocasý (Tymanuchus phasianellus)

jeřábek kanadský (Bonasa umbellus)