Většina druhů se vyskytuje v oblasti Austrálie-Papua Nová Guinea. Pravděpodobně jsou nejprimitivnější čeledí řádu, jedná se o poměrně kompaktní skupinu. Existují dvě hlavní hypotézy vzniku tabonů: (1) vznik v jižní Americe, recentního areálu dosáhli přes S. Ameriku a JV Asii. (2) Vznik při rozpadu Gondwany. Většinou se uvádí druhá varianta (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1992). S tím pak souvisí i další radiace na ostrovech u Austrálie, například vznik endemických rodů Aepypodius a Talegalla. V Austrálii se vyskytují dva rody, Alectura a Leipoa, druhý je primitivní, přizpůsobený k životu v tropickém lese. Široce rozšířený je rod Megapodius. Nejbližší příbuzní v rámci hrabavých jsou hokové (Cracidae). Čeleď se obvykle dělí do tří skupin (Birks & Edwards, 2002):
(1) Endemické rody Alectura, Aepypodius, Talegalla, s holou kostrční žlázou, jsou eutaxičtí a stavějí inkubační kupy.
(2) Primitivní rod Leipoa.
(3) Široce rozšířený rod Megapodius, dále rody Eulipoa a Macrocephalon, které mají opeřenou kostrční žlázu, jsou diastataxičtí a inkubují různým způsobem.
Taboni jsou středně velcí ptáci (25-75 cm; 0,5-3 kg). Vzhledem připomínají ostatní hrabavé, tvar těla je optimální pro terestrický způsob života. Nejsou dobří letci, díky těžkopádné stavbě těla. Hlava je malá, zobák krátký a nespecializovaný. Uvnitř zobáku a na jazyku jsou senzitivní plochy, umožňující kontrolu teploty v hnízdě. U většiny druhů jsou nozdry velké a oválné. Rody Alectura a Aepypodius mají nozdry kulaté (obecně neobvyklé u hrabavých). Řada druhů má holé líce, které jsou často výrazně zbarvené. Na krku mají hrdelní vak, nápadný obzvlášť u samců. Macrocephalon maleo (Sulawesi) má na hlavě kostěnou výduť, která se nachází u obou pohlaví. Některé druhy mají chocholky (např. Megapodius reinwardt, Borneo-Austrálie). Křídla jsou široká a zakulacen, let je těžkopádný. Jsou spíše adaptováni na rychlý odlet při útěku před predátory. Ocas je různý, rod Megapodius má ocas krátký a většina ostatních druhů má ocas delší. Ocas je využíván během námluv. Mají silné nohy, odtud latinské označení čeledi.
Hrabou nory nebo vrší hnízdní kupy, vršení kup je primitivním chováním. Mají dlouhé drápy, které pomáhají při přesunu zeminy jako lopatka. Zadní prst není vyvýšen, podobně jako u hoků. Některé druhy preferují běh před letem (např. Megapodius nicobariensis, o. Nikobara).
Zbarvení těla je tmavé a nebývá výrazné. Výjimkou je světle zbarvený Leipoa ocellata (Austrálie) obývající aridní oblasti. Obě pohlaví jsou podobně velká, samci bývají o něco větší a navíc pestřeji zbarveni. Pelichání primárních letek je descendentní. Podobně jako u ostatních hrabavých nejsou dvě vnější letky u post-juvenilních jedinců vyměňovány a zůstávají do druhého pelichání letek. Pelichání sekundárních letek se liší podle druhů. Samci u druhů Alectura lathami a Leipoa ocellata mají penis.
Taboni obývají nejčastěji deštné lesy, některé druhy obývají také pláže a lávové písky, ale potřebují alespoň keře k úkrytu. Rod Leipoa obývá aridní zóny. V místech sympatrického výskytu jsou někdy druhy rozděleny podle nadmořské výšky (rod Talegalla, Papua-Nová Guinea). Většina druhů je alopatrická. V severní části areálu se vyskytují spíše druhy hnízdící v norách a jižním směrem se vyskytují druhy, které vrší hnízdní kupy. Souvisí to s absencí savčích predátorů v jižní části areálu. Většinu života tráví taboni v páru, u M. reinwardt pár obhajuje teritorium, ale samice klade vejce i do cizích hnízd. Při překročení hranice teritoria vydává bublavý zvuk jako signál sousednímu samci. Teritorium brání oba jedinci, využívají duetové volání. Samci Alectura lathami částo svádí souboje o teritoria, které připomínají kohoutí zápasy. Urputně brání své hnízdo, existují dokonce záznamy použití nástroje při obraně, například rod Alectura často zahání varany „sprškou“ hlíny. Živí se hmyzem, semeny a jiným rostlinným materiálem. Potravu sbírají podobně jako ostatní hrabaví, za pomalé chůze a klování. Alectura lathami dokáže nohama za letu „očesat“ plody opuncií. Často využívají gastrolity k rozmělnění potravy v žaludku.
Na rozdíl od ostatních ptáků nezahřívají vejce vlastním tělem, ale využívají různé zdroje tepla (sluneční paprsky, tlení). U tabonů byly zjištěny následující způsoby hnízdění: vršení kup (využití dýchání mikroorganismů – Megapodius, Alectura, Aepypodius, Talegalla, atd.), hnízdění v norách (využití solární energie: pláže - Eulipoa, lávový písek – Megapodius pritchardii, nebo geotermálních zdrojů - Macrocephalon) a hnízdní parazitismus vůči ostatním druhům (Megapodius affinis). Rod Leipoa využívá kombinované zdroje tepla (dekompozice a sluneční paprsky). Hnízdní hromada v jednom případě vážila 50 tun, v průměru měřila 50 m. Nejmenší kupy pak měří 2 m v průměru (minimální velikost pro úspěšnou inkubaci). Teplota uvnitř hromady je obdivuhodně stabilní, po dobu několika měsíců se pohybuje v rozmezí 30-36°C. Samec neustále kontroluje teplotu jazykem a přidává nebo odebírá materiál. V letním období pomáhá také samice. Polygynie byla zaznamenána u Alectura lathami (samec vlastní jednu inkubační kupu) a Leipoa ocellata (samec vlastní dvě kupy). Ostatní druhy jsou pravděpodobně monogamní, samec dokonce hlídá samici. Námluvy zahrnují kývání hlavou nahoru a dolů, kopulace často probíhá na vrcholu hnízdní kupy. Samice během jedné sezóny snese až 24 vajec, mají prodlouženou dobu fertility. Vejce obsahují velké množství žloutku, skořápka je naopak velmi tenká. Inkubace trvá podstatně déle než u ostatních ptáků podobné velikosti (90 dní). Líhnutí je velmi asynchronní, mláďata se líhnou značně vyvinutá („super-precocial“), nemají jen prachové opeření, ale rovnou krycí pera. Rodiče se o mláďata vůbec nestarají, pokud samec objeví mládě na kupě, odkopne jej jako ostatní materiál.

Hlavní znaky: Středně velcí až velcí pozemní ptáci (25 až 75 cm, 0,5 až 3 kg). Středně dlouhý až dlouhý ocas, částečně střechovitý. Velké silné nohy a chodidla, 4 prst se silnými drápy. Malá hlava, krátký, silný zobák, na špičce přesahující. Jeden druh s chocholkou, ostatní.s lysou hlavou. Létají zřídka. Opeření tmavší, hnědavé nebo černé; jeden druh s růžovou spodinou. Rozšíření: OR, AU; lesy a suchý buš. Stálí. Hnízdní biologie: Vejce: 6 až 24; kladou je do písku, sopečného popela nebo zahrabávají do speciálně připravených hromad kompostu. Inkubace slunečním teplem nebo teplem produkovaným hnitím kompostu. U některých druhů kontrolují samci teplotu vajec v "líhni". Extrémní nidifugové, po vylíhnutí zcela samostatní. Potrava: Bezobratlí, semena, plody a kořeny.

tabon hřebenatý (Aepypodius arfakianus)

tabon hnědoprsý (Aepypodius bruijnii)

tabon lesní (Alectura lathami)

tabon molucký (Eulipoa wallacei)

tabon holubí (Leipoa ocellata)

tabon přilbový (Macrocephalon maleo)

tabon novoguinejský (Megapodius affinis)

tabon Bernsteinův (Megapodius bernsteinii)

tabon filipínský (Megapodius cumingii)

tabon bismarcký (Megapodius eremita)

tabon Forstenův (Megapodius ferstenii)

tabon Freycinetův (Megapodius freycinet)

tabon biakský (Megapodius geelwinkianus)

tabon mikronéský (Megapodius laperouse)

tabon Layardův (Megapodius layardi)

tabon nikobarský (Megapodius nicobariensis)

tabon Pritchardův (Megapodius pritchardii)

tabon oranžovonohý (Megapodius reinwardt)

tabon červenozobý (Talegalla cuvieri)

tabon černozobý (Talegalla fuscirostris)

tabon obojkový (Talegalla jobiensis)