Křepelové obývají mírný a tropický pás Nového Světa. Nejstarší fosilní záznamy pocházejí ze spodního oligocénu (37 mil. let). Moderní rody se objevují ve středním miocénu (rod Cyrtonyx). Často jsou řazeni mezi bažanty (Phasianidae), kde mají vlastní podčeleď. Radiace pravděpodobně proběhla v oblasti dnešního Mexika a Guatemaly. Nejstarším rodem je pravděpodobně Dendrortyx, lesní rody Odontophorus, Rhynchortyx, Dactylortyx a Cyrtortyx se vyskytují ve střední a Jižní Americe, rody lesních ekotonů Colinus, Callipepla, Oreortyx a Philortyx se vyskytují v Severní a střední Americe. Nejvíce druhů zahrnuje rod Odontophorus (15) (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1994)
Vzhledem připomínají koroptve a křepelky Starého světa (podčeleď Perdicinae). Jsou to středně velcí ptáci (17-37 cm), významným znakem je vroubkovaný zobák, Většinou mají krátký krk, křídla i ocas. Výjimkou jsou stromové druhy s relativně dlouhým ocasem (rod Dendrortyx). Některé druhy mají na hlavě ozdobná pera (např. rody Callipepla a Oreortyx). Vroubkování zobáku je adaptací k požírání semen, zobák je velmi krátký. Nohy jsou krátké a silné, na zemi se křepelové pohybují rychle. Nemají ostruhy a zadní prst je vyvýšen. Prsty některých tropických druhů jsou prodloužené, usnadňují hrabání. Ačkoliv dobře létají na krátké vzdálenosti, preferují útěk po zemi. Dokáží ze země prakticky kolmo vzlétnout. Zbarvení je různé, ale většinou jsou tmaví. Na dálku není zbarvení příliš nápadné, zblízka je vidět zřetelná ornamentace per. Rod Cyrtonyx má břicho černé, s bílými kapkami. Většina druhů má kontrastně zbarvené líce a krk, konstrastní zbarvení je nápadné především u samců. Pohlavní dimorfismus ve zbarvení je patrný u všech druhů, ale není tak výrazný jako u bažantů. Samci jsou o něco větší než samice. Podobně jako ostatní hrabaví mají paosten (hyporhachis). Pelichání je také podobné ostatním hrabavým, mláďata poprvé pelichají velmi brzy, od adultních jedinců se rozeznávají podle dvou vnějších nepřepelichaných letek.
Obývají celou škálu biotopů od tropického deštného lesa po keříčkovitou poušť. Některé druhy obývají také chladnější nebo horské oblasti (Colinus virginianus, Oreortyx pictus), ale nejsou tak odolné jako zástupci čeledi Tetraonidae. Největší diverzita je v tropickém lese, rod Odontophorus představuje polovinu druhů. Druhy Severní Ameriky jsou dobře adaptované na xerotermní podmínky (rod Colinus). Většina druhů žije ve skupinách, mají denní aktivitu. Noci tráví většinou na zemi, některé druhy nocují na stromech (rod Dendrortyx, Odontophorus columbianus). Většina druhů jsou potravní generalisté, živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Dva druhy, které obývají listnaté i jehličnaté lesy mírného pásu (Cyrtonyx ocellatus, C. montezumae) jsou potravně závislí na podzemních hlízách. Druhy suchých oblastí sbírají potravu klováním, lesní druhy často hrabou.
Většina druhů je monogamních, u lesních druhů je pravděpodobně několik druhů polygynních. Tropické druhy hnízdí v období dešťů, druhy mírného pásu hnízdí na jaře. Námluvy zahrnují několik typů postojů, kdy samec ukazuje nápadné zbarvení hlavy, krku a hrudi. Hnízdo je umístěno na zemi s chudou hnízdní výstelkou, některé tropické druhy staví složitá uzavřená hnízda s tunelovitým vchodem (např. Odontophorus columbianus). U řady druhů nebylo hnízdo dosud nalezeno. U severoamerických druhů jsou snůšky nápadně větší (10-15 vajec) než u tropických druhů (2-6 vajec). U druhu Colinus virginianus byl zjištěn vnitrodruhový hnízdní parazitismus. Zbarvení vajec (načervenalé skvrny) u tropických druhů je způsobeno tlením materiálu v hnízdě. Inkubace trvá 16-30 dní, u některých druhů se samci podílejí na inkubaci. Mláďata jsou nidifugní, u některých druhů samci pomáhají s výchovou.

Hlavní znaky: Menší zavalití ptáci (17 až 37 cm, 150 až 400 g) s krátkým krkem, silnýma nohama, krátkými křídly a zoubkovaný okraj silného, mírně zahnutého zobáku. Rozšíření: NT, NA; lesy. Stálí. Hnízdní  biologie: Hnízdo na zemi, většinou monogamní. Vejce. 2 až 15. Mláďata nidifugní. Po vylíhnutí následují rodiče. Potrava: Většinou rostlinná, méně živočišná potrava.

křepel kalifornský (Callipepla californica)

křepel Douglasův (Callipepla douglasii)

křepel přilbový (Callipepla gambelii)

křepel šupinkatý (Callipepla squamata)

křepel chocholatý (Colinus cristatus)

křepel černohrdlý (Colinus nigrogularis)

křepel virginský (Colinus virginianus)

křepel harlekýn (Cyrtonyx montezumae)

křepel perličkový (Cyrtonyx ocellatus)

křepel vousatý (Dendrortyx barbatus)

křepel vysokohorský (Dendrortyx leucophrys)

křepel dlouhoocasý (Dendrortyx macroura)

křepel černočelý (Odontophorus atrifrons)

křepel pruholící (Odontophorus balliviani)

křepel tečkovaný (Odontophorus capueira)

křepel venezuelský (Odontophorus columbianus)

křepel dariénský (Odontophorus dialeucos)

křepel rezavočelý (Odontophorus erythrops)

křepel mramorovaný (Odontophorus gujanensis)

křepel skvrnitý (Odontophorus guttatus)

křepel kaštanový (Odontophorus hyperythrus)

křepel bělohrdlý (Odontophorus leucolaemus)

křepel hnědohřbetý (Odontophorus melanonotus)

křepel středoamerický (Odontophorus melanotis)

křepel rezavoprsý (Odontophorus speciosus)

křepel hvězdičkový (Odontophorus stellatus)

křepel límcový (Odontophorus strophium)

křepel zpěvavý (Odontophorus thoracicus)

křepel horský (Oreortyx pictus)

křepel pruhovaný (Philortyx fasciatus)

křepel rezavolící (Rhynchortyx cinctus)